Nadprůměrná hodnota výskytu smogu byla v Londýně naměřena před několika desítkami let a ihned se stala velkým problémem. Vše začalo 4. prosince 1952 velkou katastrofou, která trvala několik týdnů a měla za následek smrt tisíce lidí žijících v tomto městě. Od té doby se začíná rapidně měnit přístup k životnímu prostředí, a to nejen v Londýně.
Neúnosná smogová situace se ve svém prvopočátku projevovala neprostupnou mlhu, která zahalila metropoli na několik dní. Tato situace měla hned dva důvody. Kvůli velmi studené zimě bylo spáleno daleko více uhlí, než normálně, a ve stejnou dobu byly vyměněny elektrické tramvaje za dieslové autobusy. Smog se tedy začal tvořit v nebývale velkém množství, které se stalo životu nebezpečné. V Londýně se začal rušit veškerý venkovní program, všechny koncerty nebo shromáždění, doprava se kvůli mlze zastavovala, klidně i na několik hodin.
V Londýně nejsou velké a hutné mlhy ničím neobvyklým, a tak Londýňané žádnou paniku v první chvíli nepociťovali. Velký rozruch začal až o několik dní později, kdy začalo umírat velké množství zdravých mladých a hodně starých lidí. Konečné číslo se pak vyšplhalo na zhruba 12 000 mrtvých, kteří zemřeli s velkými dýchacími potížemi.
V roce 1953 bylo ve velké rychlosti vydáno hned několik regulačních předpisů. Bylo zakázáno, a to hlavně v průmyslových oblastech, topit znečišťujícími palivy. Postupně stejné zákony platily i pro domácnosti. Tato katastrofa bývá od té doby označována jako Velký smog v Londýně.